Pod tenhle blog spadá tento.

Jsem utříděná. Páni.
Najdete na něm úchylnou část, kterou si nedovolím dát sem.
To znamená yaoi, yuri, hentai a všechno to okolo.
Jeho aktuální články: Měla bych už začít

Jinam. Od začátku.

9. november 2011 at 18:23 | Kasumi |  Blog-Info
Někdo (jeden? :D) z vás už to ví, každopádně - založila jsem novej blog a tenhle... nechám ho tady pustnout. Já... nechci blog s takovejhlema článkama, s takovýma základama, se vším. Nelíbí se mi. Nechci, nechci, nechci.
Jinak.
Můj novej blog hrdě nese debilní název zijes.blog.cz A komu se to nelíbí...
... ať chcípne.
Jediný, co přesunu, bude pár povídek, hlavně ty rozepsaný, co mám, abych mohla pokračovat.
Když už jsme u toho, neví někdo, kdo je ta slečna, co má v avataru Emily Strange, jednou se jmenovala petra-zilka, podruhé strange-cat a napsala mi jen na úchylnej blog? Nemá blog, nebo na něj aspoň nedala odkaz. A když už jsme u toho, úchylnej blog se úplně ruší, u nový to bude všechno v jednom.
Co ještě potřebujete vědět? Důvod? Nepochopíte.
Eto... nazdar? ^^"
Btw., jop, poslední dobou dávám všechno do otázek. Zvykněte si (please *předtavuje si, jak by to řekl jejich dejepisář*).
 

Já říkala, že sobota není víkend.

5. november 2011 at 17:13 | Kasumi |  Má neexistence
Moje znovorození - teď už to tak klidně budu nazývat - očividně přišlo vážně na poslední chvíli, nevím, jak bych to zvládala, kdybych byla... jako dřív.
Otec mě donutil vyhrabat se z postele ve třičtvrtě na devět - to je ještě docela fajn čas, říkala jsem si. Hn. Potom jsem si měla uklidit (doslovně "udělat mu místo") kolem svý postele, že tam chce nějak líp připevnit tu novou matraci a vyvrtat do postele díry na odvětrávání, nebo co. Řeknu vám, jestli vážně nenávidím nějakou činnost, tak je to jakákoliv, kterou mám dělat hned potom, co vstanu. Ale fajn, aby neměl kecy, dala jsem všechno v okolí půl metru od postele - vyjma šuplíků, který jsou sice na kolečkách, ale se kterejma nejde pohybovat. Dokonce jsem se do toho pustila ještě v noční košili, před tím, než jsem si ustlala, prostě fakt první věc dne. Jediný neuklizený zůstaly ony šuplíky, na nich prostě vždycky něco mám, navíc, když o tom úklidu mluvil, obsáhnul rukou jenom ty věci, co uklizený byly, šuplíky ne. Pak jsem se teda převlíkla, ustlala si, vzala si v kuchyni prášky, nasnídala se, vypila si čaj... Když jsem si čistila zuby v koupelně, přišel a utrhnul se na mě "Jak dlouho mám čekat?!" Odpověděla jsem "Na co?" páč všechno, co mi řek - tedy jedna jediná věc - byla hotová, takže jsem nechápala, o co mu jde. Vyštěkl "Jak chceš, tak já ty neuklizený věci vyhodim do koše!" a odešel. Řekla jsem si, fajn, asi ještě v pokoji nebyl a nevšiml si, že už to mám uklizený, to by mu bylo jenom podobný. Když jsem se po nakrmení králíka a prapodivném rozhovoru s matkou dostala znovu k sobě (myslím do pokoje -.-), šuplíky byly někde v prčicích a věci z něj... v koši. A pár věcí ze země, kde už místo nepotřeboval, taky. Otec tam ještě nebyl, nebylo tam nic z nářadí. Protože on si teprve čistil zuby a nebyl po snídani.
Jediný - jeho - štěstí bylo, že do koše v pokoji házíme jenom papíry a podobně. Takže jsem odtamtud vyndala všech pět krabiček od pocek, balíček s nedojedenejma pockama, mobil, bačkory, tašku z Japa-shopu, peněženku, deník s básničkama, normální deník (ten, do kterýho jsem nepsala asi čtyři roky, ale sešit je ho krutej) peněženku, krabičku od bonbónků z Japa shopu, knížku z knihovny, náramek, náušnice, časák... a "pár" dalších věcí.
Pak jsem si vzala notebook a bez výrazu odkráčela do obyváku.
Nesnáším soboty.

V pohodě?

1. november 2011 at 19:20 | Kasumi |  Má neexistence
Heeej, Kasumi se hlásí! No okej, tak ne -.-
Jiná! Fakt, jsem jiná. Tentokrát vážně. Nahrává mi k tomu spousta faktů, kupříkladu mám nový vlasy, novou madraci*(vážně se to takhle píše? Vypadá to děsně) v posteli, Maky se se mnou zase baví a... mám jedničku z matiky ^^
Yep, jenže je mi taky všechno u prdele :D
Srát na školu (Stejně potřebuju jenom češtinu. Jiný už to nebude. A Chemie, páč mě baví. Hn.)
Srát na blbý pocity (To se úplně nedá, ale fájn)
Srát na kapesný (Stejně jde všechno na NT a čaje, tak co já pořád počítám?)
Srát na to, jestli se cítím blbě kvůli tomu, že nestíhám číst ostatní blogy, i když oni můj čtou a komentujou (Hlavně že jsem teď projela všechny nepřečtený články u Reni a jdu na Maiko a Babu, haha)
Srát na to, že pořád píšu/mluvím/myslím ve vulgarismech, jop ^^ (Inteligentní -.-)
Srát na čas.
Srát sama na sebe.
Srát na to pořád na něco srát.

Nasrat ^^


Hn, vážně inteligentní článek o.o *přemýšlí, že ho smaže, ale nechce*
Včera byl HALLOWEEN! *.* Úplně krutej ^^ Mám nápad na helouvínskou jednorázovku, ale protože by se tu objevila moc pozdě, dám ji sem nejspíš až příští rok. Jsem fakt zvědavá, jak to dokážu :D
Fear zrušila svůj blog. Jenže já na ni jinej kontakt nemám. Bude mi chybět.
Jinak, ty vlasy jsou vážně dobrý ^^ A vymyslela je Maky. A Reni začala odpovídat na všechny moje komentáře! Sakra. A ještě mám hrát na klavír ^^"
Jinak v pohodě, lidi. Bez ironie, bez všeho. Fakt.
Fájn.

Ráno jsem fotila slunce v mlze, ale jen tak, z okna. Pokusím se to zítra přidat, ale uvidím, páč přijedu pozdě.

Edit: Reni odpověděla jenom na dva. Ok, jdu na Maiko :D *koho to zajímá?*
 


S podivným klidem

27. october 2011 at 10:18 | Kasumi |  Má neexistence
Dokoukala jsem Soul Eater. Moje první myšlenka po zkončení endingu byla:
"Jde se bojovat s šílenstvím.
Chci ho poznat blíž."
Připadám si jako nějakej buddha, nebo co. Vlastně vůbec, cokoliv vidím, hodně na mě působí. Je dost lehký mě ovlivnit. Zůstávám stejná, jenom se vždycky něco přidá, připočte. Nemám ráda matiku, nepočítám to. Takže už ani nevím, co všechno ve mě je.
Zase jsem jiná. Tentokrát víc a ještě jinak.
Říkám si, že je to zvláštní. Ne neobvyklé, jiné od odstatních, divné. Prostě zvláštní. Nový rozměr. Zná někdo indigový děti?
Mluvím skrz tuhle podivně červenou krabici k lidem, kteří sedí před podobnou krabicí, jako já. Možná to není krabice.
Vážně se cítím divně. Abych nezapomněla, začala jsem chodit po špičkách. Od teď. Kdykoliv to půjde. Je mi jasné, že mi budou říkat "To si jako myslíš, že pak budeš vyšší?"
Nebudu.
Nevím, co mám teď přesně dělat. Vím jen, že je tu hluk. Štěká cizí pes a až sem je slyšet bráchův počítač. Klapání mojí klávesnice.
Nevím, co mám teď dělat, takže je tu úkol.
Mám pochopit ticho.

Hrst špaget místo mozku

21. october 2011 at 20:52 | Kasumi |  Má neexistence
Bolí mě hlava, fakt strašně. Ale nechci si vzít prášek. Vím, že když to udělám, dostanu se zase do toho stavu, kdy je polykám pořád. A dám si kafe. To taky nechci.
Nechci bejt závislá. Na ničem kromě... tebe. Jop, Ai ^^
Ach, ten smajlík se tam tak... nehodí. Ne k tomuhle... stavu mysli?
Podle toho, co všichni říkaj o jednom výpisu, nejlíp píšu, když jsem zoufalá. Super, hned se cítím líp! Ale dobrý. jednou bude líp.
A nebo nebude.
Člověka tak potěší, když najde hezkou písničku, fakt. Problém je, když je to hezká, smutná, depresivní písnička, že?
Vlastně vůbec nemám co napsat - a hlavně nechci. Vážně bych si mohla odpustit tyhle depkařský kecy, který stejně nikoho nezajímaj. A i kdyby jo, tak hlavně nezajímaj .

Vlk vrátka přeskočil,
bratříčka zardousil,
že by to bylo, že k ničemu?!
Nemám rád vlka, ničemu.
(K Bratříčku, zavírej vrátka od Karla Kryla. Respekt, básník s kytarou. Tak čtyři dny zpátky, skype s Mai.)

Mám pocit, že mi praskne hlava, vybuchne, ale nejsem schopná nic neposlouchat. Je to tak nehorázně... masochistické a mě to sere. Skvělé, že?

Bratříčku, bratře, ty pláčeš.
Co děláš, vlasy si radši češ;
proč je máš vlastně tak dlouhé?
A tvé tělo dlouhonohé...
Bratříčku, copak to říkáš mi?
Že prý jsi sestra, břečíš mi na rameni.
(Yosh, k tomu samému. To jsou hold ty debilní impulsy, kdy něco plácnete v deseti sekundách.)

Jsem ráda, že tady bude aspoň něco "optimistickýho". Jedeme dál.

Oriflame katalog leží teď přede mnou -
bez něj prý že nestanu se ženou?
Ale co Avon? Ten u nás jede!
Strčte si Oriflame do ******!
(Ehm... založeno na pravdivých událostech *neví, co víc by k tomu měla napsat*

Překlepy, zmrdi, a že jsou všude!
Konec však jim bude!
Až lidi přestanou psát na klávesnici
(Nebo až chytí strašnou zimnici).
Plyn zabíjí, holdujem plynu!
VYPNĚTE ELKTŘINU!
(Někdy člověka naštvou fakt debiliny o.o")

Maiko jebe, yosh Maiko jebe, přenese to i na tebe, yosh, na tebe *rapuje*
(No comment)

Loučím se s vámi, přátelé!
Vlastně jen s tebou, má přítelkyně!
Mávám ti přede všemi, snad směle,
ti "všichni" jsou totiž svině!
(Založeno pouze na zoufalém pokusu o rýmy.)

To je všechno, na víc nemám.
V neděli budem s Maky píct pocky - neví o tom, pokud si tohle nepřečte, jsem zvědavá, jak na to bude reagovat. Možná bych jí to říct měla... o.o
Byl tělák. Mám úžasnou čepici. Dostanu ji až k Vánocům. Čepici, čepici...
Divný slovo.

Mala by som niečo urobit...?!

15. october 2011 at 17:50 | Kasumi |  (Vý)Kecy



Hai, who I am?
Cítím se divně. Prázdná. Nevím.
Co bych měla poslouchat?
Kam bych měla jít?
Co bych měla dělat?
A... proč se tak blbě ptám. Poslouchat? Cokoliv, třeba zrovna tohle. Kam jít? A co třeba zůstat tady, hm? A s blogem máš dost práce minimálně na hodinu, tak nad čím přemýšlíš?
If we don´t end war
war will end us
-H. G. Wells
Měla bych si uvařit kafe? Sníst čokoládu? Jít spát? Dál psát? Co na tohle kurva působí?!
Viděly jsme Hory mají oči. Maky řekla, že už se se mnou na horrory koukat nebude. Další stereotipní věc, která jakž takž dávala smysl, je pryč. Celkově vůbec myslím, že mě nenávidí. Možná hluboko, možná málo, ale jo. A možná na povrchu a možná hodně.
A tohle bych sem vůbec neměla psát.
A Gimp je na hovno, vůbec mi nefunguje.
A jsem sprostá.
A tohle je depkařskej článek! Nechci. Vlastně chci...
I want new world.
Gravitation.

Nasrat,
řekla by možná Maiko.

A co ty, Ai?

Dvě dívky sledující cigaretu, my.

12. october 2011 at 19:55 | Kasumi |  Jakože kresby
Nep, nemám sílu k tomu nic napsat, a možná ani nemám co.
Snad jen, že mi nic není líto. Fakt ne. Nic.

Viděl někdo špagetu?

11. october 2011 at 21:38 | Kasumi |  (Vý)Kecy
Ztrácí se mi všechno, jsem dokonale zmatená. A nestíhám. Přímo ukázkově.
Dám vám sem jeden obrázek, inspirován... skutečností. Nebo spíš "skutečností", chcete-li. Ale vy vlastně vůbec nechcete, protože nevíte -.- Dám vám to sem.
Napsala jsem podivnej výlev svýho zoufalství nad psaním a čtu to pořád dokolečka. Na začátku se mi to ještě docela líbilo, ale čím víckrát to čtu, tím víc se mi to nelíbí. A začínám tomu i otupěně nerozumět. Bezva. Nerozumím vlastnímu textu, skvělý.
Totálně v háji, potřebuju sobotu *má to tak debilně vymyšlený, že neděle pro ni není víkend. A sobota vlastně taky ne -.-* Kua už! Zejtra jdu na sedmou, fakt se mi chce. Ve čtvrtek odpoledka, ještě lepší. V pátek tělák, ráno. Nejlepší.
Matka má teď odpolední, takže si ráno nemůžu vařit kafe. A odpoledne taky ne, to je doma otec, dokonalý. *Právě jí došlo, že zejtra má klavír, kterej neumí a výtvarku, takže se domů vrátí něco po pátý* Já jsem pako -.-Tak jo, dost mejch stížností.
Ale někam jsem to napsat musela.

Další z milionu (ne)DŮLEŽITÝCH výkeců

8. october 2011 at 20:16 | Kasumi |  (Vý)Kecy
Tak lidi, pro dnešek jsem sjetá :D To bude tím kofeinem. Měla jsem tři(!) hrnky kafe! ^^ Jsem na sebe pyšná. Jo a nesmím zapomenou na ten mrtě dokonalej bombastickej krutopřísnej jogurt ^^ Hů... teď mě napadlo, že jsem si do něj mohla namáčet špagety *.* Škoda, už jsem ho snědla, snad příště.
Psáát, potřebuju něco psát, blbej kofein! Ale nemám co -.- Teda mám, ale nejsou nápady a takový ty věci. A vůbec, mám ještě spoustu práce! Což je vlastně to, co jsem vám chtěla... jop jop.
Johnny, ma chante esto muy loka! Hů, mě z tý písnička hrábne! Hrábne! HRÁÁBNE! *.* What the fuck?!
Co že sem to chtěla? JoOoP! Vážně založím ten blog jenom na yaoi a yuri a tak a to už dneska ^^ Protože chci ^^ A ták ^^ **Hebni** Yosh, taky tě mám ráda, Satu. Jo a... odkaz potom bude - nastálo - v horním boxu, uvedenej jako sesterskej blog, možná s malým popisem, aby to bylo dost velký na to,a by si toho všichni všimli ^^

Zjistila jsem, že moje články jsou ve skutečnosti hrozně krátké o.o I když se mi to vůbec nezdá, když je píšu, takže si říkám... že třeba dneska jenom nějak rychle čtu a pak se mi to zdá, ale na druhou stranu... i tak! I kdyby! Prostě jsou krátké! Což znamená, že nemám co psát, což se mi vůbec nelíbí. Jestli nemám pořádně o čem psát, tak proč teda jako kua píšu?! No Normal. *vie to, čo jej chcete povedat, tak to nevravejte*
No dobré, to je jedno. Zaměřila jsem se zase na cosplay (TenTen, kdo neví), takže teď hodlám kecat o něm. *Pouští si dohromady What the fuck a opening+ending z Higashi no Eden a hrozně se jí to líbí, je to sjetský* xD Potřebovala bych bráchovy sluchátka, abych si to pořádně užila *.* Eto... jop, cosplay! No, nejsem si jistá, jestli jsem vám už psala, ale mám úplně dokonalou košili, samozdřejmě s tím límečkem, akorát je bílá, takže ji budu muset přebarvit. Teď mě napadá, že kdybych ji nepředělala do cosplayie, mohla bych ji nosit i normálně, protože se mi fakt líbí... kua *.* No, kalhoty mám, to myslím víte... jo a Maky mi dala takovej jakože fakt fajn obvaz! A začala jsem vytvářet kunaie, uvidím, co půjde nejlíp ^^ Ze dřeva mi to moc nejde. Za těch ani ne pět minut jsem stihla udělat díru do stolu a dvakrát se říznout, přičemž s kuaniem jako takovým jsem téměř nepokročila, tak to by asi moc nešlo. Pak je tu metoda vícero nalepení tvrdšího kartonu na sebe. No, jednou jsem se šmikla, ale dobrý, myslím, že to půjde. Jenom.... nevypadaj moc dobře. No, pak bych je mohla zkusit vyrobit z Fimo, jenže ta je dost drahá, to už bych si je rovnou mohla koupit z mangashopu >.< No a... místo normální výtvarky jsem začala chodit "jenom" na normální keramiku, takže to můžu zkusit ještě z toho, když budu mít některou z hodin čas. Uvidíme. Jinej způsob už mě nenapadá, kromě odlití z cínu, ale nemám ani formičku, ani cín, ani pec, prostě nic xD
Kuaaa, mňa z toho remixu asi šibnee, milujem ho *.* Dám vám sem postup, abyste si to mohli taky poslechnout, protože to je prostě dokonalý, i když vám se to nejspíš líbit nebude xD
1) Pusťte si What the fuck, kterou naleznete výše.
2) Najděte si Opening a Ending z Higashi no Eden. Osobně doporučuju tak jako já použít k tomuto tento můj článek, protože je tam máte oba dva hned nad sebou, což se dost hodí.
3) Počkejte, až bude What the Fuck tak na půl minutě. Není to povinný, ale ve výsledku to vyzní líp. Dál už se o tuhle písničku nemusíte starat, jenom ji prostě znova zapněte, až zkončí. Je jedno kdy, dál už u ní nezáleží na načasování.
4) Jako první pusťte Opening. Ve výše zmíněném článku je to to video, které je výš.
5) Pusťte Ending (video dole) přesně v tu dobu, kdy bude Opening na čase 0:15
6) Opening vám tím pádem samozdřejmě zkončí dřív. Nezapínejte ho ale znova hned, nicméně až když bude Ending na čase 1:12. Ten potom za chvilku zkončí, ale zapněte ho, až když bude Opening na čase 0:15, tak jak je to určené v bodě 5. Do toho podle potřeby zapínejte What the fuck.
7) Pokud jste stejně debilní jako já, vydržíte tohle poslouchat tak čtyři hodiny v kuse xD

Na závěr bych chtěla dodat, že to opravdu vypadá hrozně složitě, ale ve skutečnosti je to banálně jednoduché. Až to pochopíte, dokážete to dělat úplně automaticky a vůbec vám to nebude připadat zvláštní, natož tězké.
Tak jo, tohle je podle mě konečně docela dost dlouhej článek, takže já jdu spokojeně založit ten druhej blog :D

Poučení: Kofein má fakt blahodárný účinky *našla ještě starou zásobu kávovejch zrn v hořký čokoládě, tak je ještě navíc pojídá*

Sayonara, vaše
hyperaktivní, ještě víc divná, jeblá, překofeinovaná
Kasumi

Šli jsme dopředu... a dívali se vzad.

6. october 2011 at 20:38 | Kasumi |  (Vý)Kecy



Dvě vyloupnuté oči panenky
stále leží na dvě šuplíku
z nedostatku času maminky,
co slíbila čas pustit pozpátku
a navrátit zrak tvé kamarádce
ale zapomněla na to.
Dvě vyloupnuté oči panenky
ztraceny teď leží v zahrádce.

Píšem s Maky další povídku, na můj námět. Není už to labilita? A je to vůbec normální? Mít rozepsanejch asi pět povídek najednou...
Vážně přemýšlím o tom, že založím sesterskej blog tady tomu, kam budu dávat yaoi a yuri povídky a všechno, co nemůže číst Maky včetně určitého druhu výkeců, zablokuju ji a hodím sem odkaz. Reagovala tak, jak je pro ni obvyklé, když jsem ji o tom informovala: vyhrožovala, prohlašovala věci jako "To nemyslíš vážně!" a "Si děláš prdel!", vymýšlela způsoby, jak se na ten případnej blog dostat a... tak ^^ Je mi to jedno. Vlastně... nemám nic proti tomu, aby si to četla, nic moc by to s ní neudělalo, ale nechci ji ztratit.
Ták.
Básnička nahoře byla sepsána o keramice.
Nadpis je z jedný stránky, už nevím, v čem to bylo, ale byla to básnička... moc pěkná... jmenovala se Skleněnky, myslím. Dvě polámaný skleněnky, dvě oči jedný panenky... jop jop.

Žít jen proto, aby žil? (...) Pouhá existence ho neuspokojovala, chtěl vždy více. (F. M. Dostojevskij, Zločin a trest)

Debil.
Uh, právě mě napadla další povídka.
Tohle je fakt divnej článek.

Where to go next