Pod tenhle blog spadá tento.

Jsem utříděná. Páni.
Najdete na něm úchylnou část, kterou si nedovolím dát sem.
To znamená yaoi, yuri, hentai a všechno to okolo.
Jeho aktuální články: Měla bych už začít

June 2011

FanFiction

30. june 2011 at 17:01 | Kasumi
Povídka se objeví po kliknutí na odkaz.
V závorce najdete název díla, na které je FanFiction psána.

Kapitolovky:

Když voda pláče štěstím (Naruto)
Lak na nehty (Naruto)

Jednorázovky:



- Na anime Naruto. Sakura se konečně odhodlá. Sasukeho musí dostat. Musí jí patřit.


Normální povídky

30. june 2011 at 6:56 | Kasumi
Povídka se objeví po kliknutí na odkaz.

Kapitolovky:


Nixi - postach tmy
- Holka Nixi znenadání zabíjí, zlepšují se jí smysly, skáče dál a je vzhůru dlouho do noci. Je to ještě vůbec holka? A co tedy je? Možná zbraň...

Jednorázovky:

Ťik, ťak
- Když máte málo času a hodiny neúprosně tikají...

Když voda pláče štěstím - Prolog

28. june 2011 at 18:34 | Kasumi
Ano! Slavnostně představuji novou povídku, započatou v sobotu a tenhle její první kousek jsem dopsala dneska, a taky je to všechno, co z ní mám, protože dál se bude utvářet jen a čistě podle Koli ^^Prolog je totálně nezajímavej :D
Postupně se z toho vyvine shounen-ai, možná si troufnu i na lehký yaoi *vlastně by to mohla i napsat docela dobře, ale propadla by se, kdyby to měla zveřejnit* :D Původně jsem na to chtěla kašlat a rovnou Suigetsa (Suigetsua?) šoupnout k Sasukemu, ale takhle by to možná i mohlo bejt zajímavější ^^ Muhehé! :D A vůbec, co já vám tady prozratuju podrobnosti? vás to nezajímá a mě to zdržuje! :D Takže už si to přečtěte :P
V týhle ještě není ani o shounen-ai, aby taky jo, když nevím pár :D Napadlo by mě, že by mohlo bejt hustý dát k němu Kakashiho, ale musela bych ho nějak dostat do krytu a... a... tak :D NO to je jedno! Už zase kecám! :D Tak to nečtěte a majte sa ^^

Ještě jednou všechno nejlepší, Koli! ^^

_______________________________________________
A sledoval podivná písmena a značky na svém těle... a nevěděl, co to má znamenat... nevěděl, kde se tady vzal... nevěděl, jak přišel na tento svět.
A bylo mu to jedno.

Něco blízko přede mnou vrzlo a na mě dopadlo ostré světlo. Kdybych teď nebyl tak mimo, asi bych zavřel oči.
"A hele, neumřelo to."
"Kabuto, dej ho do nádrže."
"Neměl bych ho nejdřív napojit na výživu, Orochimaru-sama?"
"Napojen může být i v nádrži, ne?"
"No jistě, pokud skutečně vydrží v té tekutině."
"Tak ho tam dej."
"Ale Orochimaru-sama..."
"Kabuto, řekl jsem, abys ho dal do té nádrže."
"Ehm..."
Něco se dotklo mých ramenou. Táhlo to... nahoru. Aha. Zvědá mě na nohy, došlo mi. Nechal jsem se. Nebyl jsem schopný nějakého odporu. A vlastně... možná jsem ani nechtěl.
Něco jen o trochu hustší než voda se mi rozlilo po těle. Příjemný pocit. Až na to, že jsem se začal topit.
Tělem se mi zase rozlilo to šílené mravenčení. Tak známé a tak... nechtěné? Bylo to zvláštní. Nechtěl jsem být jiný. Ale chtěl jsem být silný. Možná mi to vadilo... možná ne.
Něco se mi zapíchlo do zápěstí a na hruď se mi přicuclo pár přísavek. Nebránil jsem se. Nedokázal bych to. Zato jsem však dokázal jasně rozpoznat brnění v celém mém těle. Zase jsem se začal přeměňovat ve vodu.
...A chtěl jsem? A vůbec... stejně jsem neměl sílu na odpor. A už mě to docela štvalo.
"Má docela hodně chakry, že?"
"Hm... zajímavé. Na to, jak je unavený..."
"Je potlačená."
"Tak ji uvolni."
"Ale Orochimaru-sama-!"
Dutá rána kdesi vepředu, nejspíš dveře.
"Kdy pochopí, že něco taky neumím?" zamumláno. Povzdech.
Kurva! Už mám nohy z vody. Ne, ne, ne. Najednou jsem byl ale z vody celej, jako bych už to nemoh ani malinko ovládat, jako to šlo dřív. Nebo možná... to bylo... z tý apatie.
A najednou jsem usnul.

Nixi - postach tmy

27. june 2011 at 21:06 | Kasumi

Ano. Sice jsem ty povídky ještě neroztřídila,a le už je hrdě přidávám. Jsem divný člověk :D Pokud jsem člověk, teda O.o
No, abych to nenatahovala, tohle je moje úplně první povídka vůbec. Začala jsem ji psát ve škole, a dlouho jsem ji taky psala pouze ve škole. Stále není dopsaná a momentálně se na ní ani nepracuje, tak nevím, jak to bude pokračovat :D No uvidíme. Každopádně, nezabijte mě. je to vážně hnusný.
10 let mi bylo, když jsem napsala první větu, tuším. Možná už jedenáct... no to je jedno :D
Jsou tam upíři. Hned na začátku se vraždí. Je to lbbost :D
.
.
.
Já vás varovala :D

____________________________________________________________________________________

Ne! To nemůže být pravda! Je to moc šílené. A to i na mě.
Právě jsem zabila svýho prvního člověka. Jen tak, bezdůvodně.
Nevím proč...
Vážně. Nevím. Měla jsem prostě chuť někoho zabít. Někdo chce jít do kina, já chtěla někoho připravit o život. A nepřipadá mi to divný. Jako kdyby to bylo normální... a není? No, uvidíme jak se to vyvine. Zatím to nechám být... a tu mrtvolu tu nechám ležet. Však on už si s ní někdo poradí - třeba lycani...
Ušklíbla jsem se takovým tím posmívačným způsobem a poodhalila svoje zuby. Nebezpečně se zaleskly. Nůž jsem zas raději zastrčila do pouzdra na pase, aby mě znovu nepopadly vražedné sklony. Udělala jsem tak ale pozdě... přede mnou se objevila vystřašená mladší žena.
To pro ni nevypadalo dobře...
Jedním skokem jsem se ocitla asi v polovině staré tmavé budovy na něčem, co mohlo být kdysi parapetem. Druhým skokem jsem v mžiku byla na střeše... teda, spíš bývalé střeše, kterou těď tvořily poloshnilé krovy a pár "statečných" tašek.
Pohlédla jsem ze svého loveckého postavení, které jsem zaujala na "střeše", na onu mladou ženu a poté na měsíc. Skoro nebyl vidět. Bude svítat. Ksakru!
Znovu jsem pohlédla na tu ženu. Dnes tedy zůstaneu jedné - první - oběti.
Obrátila jsem se směrem k mému domu. Udělala jsem douhý skok na vedlejší boduvu a koutkem oka jsem zahlédla, že se k ní, v nebezpečném postavení, blíží nějakej chlap. No,počád to bude mít lepší, než kdybych se k ní dostala já.
Při toku těch myšlenek jsem skoro nepostřehla, že už jsem skoro "doma". Zpomalila jsem a nakonec zastavila. Seskočila jsem ze střechy na strom na naší zahradě a oknem vskočila do svýho pokoje. Převlékla jsem se z černého trička - zůstalo na něm pár kapek krve - ale kalhoty jsem si nechala. Nejsou tak nápadné, můžu v nich jít do školy. Ještě že nemám žádní "kamarádky". Ještě by si všimly, že jsem se nějak změnila.
Už jsem si chtěla jít na tu chvilku lehnout, když jsem si vzpoměla na tu lahvičku od Peatra. Říkal, že jestli nechci být tím, co se ze mě stává - a že si je jistý, že nechci - mám to vypít.
Vytáhnu lahvičku ze zásuvky... přemýšlím, živě mám v paměti jeho slova.
"Vím, že ti v tom nezabráním, a budeš-li se tím chtít stát, staneš se tím," poté posmutněl,"Ale pokud bys tím být nechtěla, vypij to. A byl bych rád, kdybys už to měla dávno v sobě," odmlčel se a neúspěšně se pokusil o úsměv. "Prosíím...," dodal šeptem.
Hm, pomyslela jsem si. Zatím teda nemám v úmyslu nic pít, ale zajímalo by mě, co v tom je. Vzpoměnu si ještě, že když kolem procházela Kate, prohlásil kvůli naší nenápadnosti:
"A vážně máš moc hezký vlasy, Nixi." Ó jak já nenávidím svoje jméno. Ale to celé je ještě horší, mnohem horší. Nixalet. Takové jméno můžu mít vážně jenom já. Šílenost. Debilita. Hnus.
Když Kate přešla, zeptala jsem se neúčastněně:
"A něco,co je myšleno vážně?" měla jsem toho dost.
"Všechno to jsem i dnes řekl," byla jeho odpověď. Pohlédla jsem mu do tváře. Vypadal vážně. I ty vlasy? bliklo mi hlavou.
Zvědla jsem se ze židle a šla na oběd.
"Dobrá," prohodila jsem k němu přes rameno ještě, "Uvidíme."
A pak už jsem jen letmo zahlédla jeho úšklebek.

Ťik, ťak

26. june 2011 at 14:19 | Kasumi
Tak jo, probrala jsem starý povídky. Tohle jsem psala... no, už to možná budou i dva roky. Takže... v jedenácti? Asi tak. jedna z prvních povídek, vypadá podle toho. Dokonce jsem v ní ještě psala dvě tečky místo tří a nedělala jsem mezery na znamínkama. Ach, to byly časy.
Povídka je... mírně depresivní? To o ní prohlásili ostatní, mě přijde v pohodě =D
Tak do toho ^^


Ťik, ťak.
Hodiny. Hrozná to věc. Pořád mi připomínají jak rychle čas ubýhá. Jak málo ho mám. Že... už mi skoro žádný nezbývá.
Tik, ťak.
Grrr, já ten zvuk nesnáším! Existuje snad něco dotěrnějšího něž hodiny?! NE!
Tik, ťak.
Já ty hodiny rozbiju! Vážně! Ať ztichnou nebo...!
Tik, ťak.
Tak dost! Neprovokujte!
Tik, ťak.
Grrr...! Tak jo... řekly jste si o to samy! Trocha soustředění... a hodiny jsou rozbitý. Super. Kolik mám času? Cože? 5 minut? Nestíhám.
Tik, ťak.
Hej! Kolik těch hodiny tady je?!
Tik ťak, tik ťak, tik ťak...
Ještě tři. Ok. Trocha klidu... soustředit se... a všechny hodiny jsou zničený. Snad.
Tik, ťak.
Ach jo! No tak nejsou. Ale to je jedno, mám málo času.. Blbý hodiny!
Tik, ťak.
Ignorace na 100%!
Tik, ťak, tik, ťak.
La, la, láa, la, lááá, já neslyším! Kde je papír? Á, tady ,super. Teď vzkaz.
"Milá rodino, nehledejte mě. Odešla jsem - navždy. Vzpomínejte na mě i přes duši a peklo. Kletba. Miluji vás.
Vaše Lilith."
Tak ,kam s ním? Asi do obýváku, tam ho najdou.
Tik, ťak.
Trochu pozdě, milé hodiny. Teď už mě nenaštvete. Doufám že rodina ten vzkaz pochopí, ale oni snad ano. Ach jo, mám už jen tak málo času!
Tik, ťak.
Opět 100% ignorace.
Tik, ťak.
Beru to jako souhlas. Jen 2 minuty! Tak jo,musím ven.
Tik, ťak.
Beru to jako... ehm... popohnání.
Tik, ťak.
Já vím, vždyť už jdu. Ach jo, minuta! No dobře, vždyť už jsem dost hluboko v lese.
Tik, ťak.
Další souhlas? Ok.
Tik, ťak.
Au! Kletba přišla. Nemyslela jsem si že, aúú, smrt bude tak bolet. A já měla tak málo času. Je to divný... cítím jak odcháá-
.
.
.
"Tik,ťak,tik,ťak..." ozývalo se do prázdnoty, ale tentokrát se nikdo nerozčílil. Něměl kdo.Lilith zemřela. Měla příliš málo času...

Změny možné budoucí

25. june 2011 at 17:14 | Kasumi |  Blog-Info
Jak jste si nejspíš všimli, nebo spíš nevšimli, když tady nejste, totálně sem nepíšu, neudělala jsem ani Seznam důležitejch věcí, ani jsem neroztřídila povídky, ale na to druhý se chystám, vážně! Jenom až to roztřídění mít budu, nevím, k čemu mi to bude, poslední dobou psát přestávám. Není... ispirace? Motivace? Asi tak. Nápady by i třeba byly, čas teď taky, nálada jakž-takž, ale tak nějak... proč bych měla psát? A teď to neříkám proto, že to nikdo nečte. Prostě mi to najednou přijde zbytečný. Stejně se na tu Literární akademii nedostanu. A asi ani nechci. Soukromá škola. Brrr.
Prohlížela jsem si starý články. Je to dost divný. A hustý. Třeba to video ze 7. ledna. Něco takovýho já poslouchala? A já se u toho smála? Vážně jsem byla bezstarostná... půl roku. Přitom je to jen půl roku. Jen?!
Ale ne, ne, protože jsem tenhle článek šoupla do rubriky Já či Blog, nemůžu se tady vylejvat ze svejch změn. Co jsem vlastně chtěla je to, že budou prázdniny **Nečekaně** a já momentálně hodlám zapracovat na nějakém článku o způsobu, jakým píšu, protože třeba teď pořád nikdo neví, že když je něco ve dvou hvězdičkách **Asi takhle, hádáte?** píše to moje druhý já a tak.
Což mě přivádí na nápad napsat další článek o mejch druhejch já, to by pak byl možná i nejdelší tady. I když nezajímavej. Ale to nevadí.
Mimochodem, našla jsem dobrej blog, kde autorka dává u každýho článku aspoň jednu písničku, a ty písničky jsou fakt dobrý. Teda i ty články, ale to je jedno :D **Teď jsem si vzpomněla, že ještě pořád nevíme, jestli věta končí smajlíkem* Hele, asi takhle. Je to jedno :D vypadá mnohem líp než Je to jedno :D. Takže je to jednoduchý. **Heh**
Dobrá. Vážně se jdu pokusit něco napsat. A potom se učit periodickou soustavu chemických prvků nazpaměť, příští rok začínáme s chemií ^^ Hahaha, jestli budem mít Bendovou, požádám o změnu učitele, chci Týla. No co, chemii si prostě zkazit nenechám. Stačí, že už nenávidím fyziku. Přitom by mě to docela bavilo, nebejt Kadečkový. Zkoumat, proč se tohle děje, jestli když budu tady působit takovouhle silou tak se něco stane, jak moc se změní výslednice, jakej to bude mít dopad na pohyb těles okolo... **Zpět. Nezapomínej, v jaký je tohle rubrice** Jo, jo. Takže jdu vážně napsat něco smysluplnějšího. Kouknu, jestli nemám nějakou povídku, která by nebyla na Twilight a nebo totálně příšerná, a jestli nějaká taková bude (jakože asi ne) tak jí sem dám a možná... možná přednastavím pár článků, dokud mám aspoň trochu tuhle psavou náladu. Muhehe. Možná taky nenapíšu nic.
Sayonara, Kasumi