Pod tenhle blog spadá tento.

Jsem utříděná. Páni.
Najdete na něm úchylnou část, kterou si nedovolím dát sem.
To znamená yaoi, yuri, hentai a všechno to okolo.
Jeho aktuální články: Měla bych už začít

Nixi - postach tmy 2. kapitola

13. july 2011 at 20:51 | Kasumi
Ne, nebudu se zodpovídat z toho, co jsem napsala =.-
Předem vás varuju, že MNĚ se to nelíbí. A zbytek už nechám na vás :P
Za překlepy neručím, komu by se to chtělo opravovat, bych to ještě ke všemu musela číst znova a pak bych to sem ani nedala... což by možná bylo lepší...? :D
Upozorňuju, první povídka, bylo mi JEDENÁCT když jsem to psala, berte ohledy :D *nemusej, hnusný to bude furt stejně*
Pod perexem *ach, měla by si zvyknout*



Ležela jsem na posteli a znovu a znovu se snažila přijít na to, kolik toho Peater ví a hlavně - odkud to ví... Záhada. I pro mě. Škoda...
Usnula jsem. Překvapivě. Myslela jsem, že od včerejška spát nebudu. Asi jo... no nevadí. Zvednu hlavu k hodinám. Bylo půl devátý, to už to školy nepůjdu. Slova "Bylo mi děsně blbě" musí všem stačit.
Oblékla jsem se a radši si vzala za pas nůž.
Vyskočila jsem ven. Rozhodla jsem se, že se kouknu co se stalo s mojí včerejší obětí.
Když jsem "přihopkala" po domech nad to místo, zbyla tam jen hromada kostí. A to určitě ne všech. Jak jsem řekla - někdo si s tím poradil...
Sedla jsem si víc do středu střechy polorozpadlého baráku, aby mě nikdo z poldů pobíhajících kolem kostí neviděl.
Přemýšlela jsem o včerejšku... zkoušela jsem si všechno nějak shrnout.

Takže...
Doteď jsem byla člověk, lépe řečeno, považovala jsem se za člověka. Včera mi někdo podstrčil knížku se vzkazem, že jsem fext.
Řekla bych, že to byl Peater, ale nevím to jistě. A pak ta divná rozmluva před obědem... asi to byl on. Ale... odkud by to...?
Odpovědí bylo málo.
Ta knížka byla "samozdřejmě" o fextech.Podle ní jsou docela podobní upírům, ale rozhodně ne stejní.
Zabít se dají pouze skleněnou kulkou. Jak originální. Ale prý existujou už od pradávna... teda... existujem? Polkla jsem při té úvaze...
Kdy si na tohle zvyknu?
A hlavně - jak si potvrdím,že jsem opravdu fext? Co když jsou v tý knížce jenom výmysly?
Ach jo...
V tom jsem na stromě, asi čtvrt kilometru ode mě, zahlédla zhruba 18-ti letou holku. No aspoň zrak se mi, zdá se, zlepšil.
Uvědomila jsem si, že zřetelně vidím, že ta holka přede mnou má vyceněné delší špičáky. Že by ona taky...?
Zvedla jsem se a rychle, avšak potichu a nenápadně, jsem pospíchala k tomu stromu. Právě když už jsem byla přímo pod ním a chystala se, že na něj vylezu, tak si mě ta holka všimla.
"Ahoj," usmála se "Co tu chceš?" zeptala se mile.
"Na to jsem se tě právě chtěla zeptat," odpověděla jsem popravdě.
Zasmála se. "Dobrá. Čekám tu na jednoho kluka," nepřestávala se usmívat.
"Jméno?" zeptala jsem se nenuceně.
"Ty jsi ale zvědavá," stále se smála a pohazovala svými černými vlasy s modrými proužky."Peater Wong," dodala po chvíli.
"Ach ano," dělala jsem že mě to nepřekvapilo " Toho znám," dodala jsem.
"Vážně? Odkud?" převzala roli zvědavé.
Zasmála jsem se."Přeci ze školy."
Zmateně na mě zamrkala. Pohlédla mi do obličeje, patrně aby zjistila, zda to myslím vážně. Myslela jsem, vždyť - proč bych neměla myslet vážně pravdu? Snažila jsem se ignorovat její upřený výraz na mé tváři.
"Ty... ty chodíš to školy?" vykoktala, když zjistila že mi z obličeje nic nevyčte.
"Jo. Já... až do pondělí jsem si myslela že jsem člověk, víš?" došlo mi že to stvoření přede mnou člověk vážně není.
"Aha," dovtípila se "holka" přede mnou."Tak už to konečně chápu." Znovu se smála.
"Proč se tu máš setkat s Peatrem?" stočila jsem rozhovor na téma,které mi celou tu dobu vrtalo hlavou.
Ta přede mnou se lehce zamračila a hned zase hodila veselý výraz.
"Hm... zajímavá otázka. Řekněme, že to sama nevím, protože mě pozval bez toho, aby řekl proč. Ale samozdřejmě to tuším. Nějaké další otázky?" zeptala se, neboť si patrně myslela, že zmiznu.
"Jasně," zasmála jsem se jejímu náhle překvapenému výrazu."Jak se jmenuješ?"
Vypadalo to, že se jí ulevilo, že je to jen tohle ale i tak byla lehce zaražená.
"No... sice nevím, proč tě to zajímá a jestli je to bezpečné ale jsem Izabella."
"Takže Bella?" usmála jsem se a nasadila přívětivější tón.
"Ne," zavrtěla Izabella rázně hlavou."Říkej mi Izzy," usmála se.
"Dobrá. Já se jmenuji Nixalet," znovu jsem začala hluboce nesnášet své jméno.
Lehce se zasmála. "A jak ti mám říkat?" zeptala se se zájmem.
"Nix," odpověděla jsem a snažila se tvářit vážně.
A právě v tu chvíli jsem zahlédla Peatra asi 170 metrů od nás.
"Tak jaké máš příjmení? Počkala bych na odpověď, ale nechci vás s Peatrem rušit. Ahoj ještě se uvidíme. Mezitím si rozmysli odpověď, Izzy. Budu čekat," dodala jsem, vyskočila na nejbližší budovu - tuším, že to bylo kadeřnictví - a mířila si to k našemu domu.
Potřebovala jsem si ještě pořádně pročíst tu Peatrovu knížku.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nesnasimesoifong nesnasimesoifong | Web | 18. july 2011 at 11:17 | React

Ahoj ;-)
Máš moc krásný blog ;-)
Taky nesnášíš tu ČŮZU (nechci být sprostá, ale na ni to snad nejde) jménem Sára Fongová?
Zapiš se na mém blogu! Za názor Ti budu moc vděčná! Zapiš, co si myslíš o té zhovadilé namyšlené magorce, co vraždí sršně a aby jí vonělo z pusy, stříká si tam biolit! Nebo alespoň hlásni v anketě, co si o ní myslíš! Děkuji moc, moc, moc! A ať nás suprová čuprová Katsumi provází!

2 Sayu Invisible Sayu Invisible | Web | 18. july 2011 at 22:19 | React

Mě se to líbí. :-)) Nixi je mi sypatická.

3 Kasumi Kasumi | Web | 19. july 2011 at 17:51 | React

[1]: Dvě písmena: xD

[2]: Děkuju :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement